James Garland je profesorem fyziky na Ohio State University a tento článek vznikl z poznámek ,které napsal pro své studenty končící studium na univerzitě.Byl publikován ve Physics Today,July 1991,p.42.

Jste-li studenty,kteří právě končí své studium fyziky na univerzitě,je velmi pravděpodobné,že dříve než obdržíte titul,budete požádáni,abyste pronesli řeč o své vědecké práci a nepochybně se tedy ocitnete před nějakým publikem.Je žádoucí,aby vaše vystoupení bylo za každé situace přijato dobře,aby vaši posluchači odcházeli s dobrým dojmem.Zapamatujte si proto: Kdykoli něco přednášíte ústně,prezentujete tím i sám sebe,svoji osobu.Jestliže mluvíte nesoustředěně a roztěkaně,vyhýbáte se pohledu do publika,předvádíte na projektoru nečitelné fólie,jestliže vypadáte nervózně a zmateně,pak vaši posluchači nejenže začnou být podráždění z pocitu promarněného času,ale budou si zároveň klást otázku,jste-li vůbec schopen vykonávat své povolání.Vyjadřujete-li však své myšlenky jasně,přesvědčivě,sebejistě a s určitou dovedností,získáte si respekt posluchačů a dojem,že dobře rozumíte dané věci.Maje toto vše na paměti,chci vám pomoci několika dobře míněnými radami.

Klasické dilema,před které je postaven vědecký řečník,je rozhodnutí,na jaké úrovni přednést svoji řeč,když víte,že mezi posluchači jsou jak nováčci v daném oboru,tak experti.Nejobvyklejší chybou je,obracíte-li se pouze k expertům v domnění,že jejich názory mají větší váhu,a že ostatní posluchači vás tak budou jistě považovat za chytrého člověka.To je však omyl.Je-li vaše řeč tak vysoce odborná,že jí může rozumět pouze několik lidí v sále,pak většina posluchačů vám bude mít nakonec za zlé,že jste je nejen připravil o čas,ale že jste také porušil nepsanou úmluvu,že řečník má být pro všechny posluchače vždy jasný a srozumitelný.

Zkušení řečníci věnují vždy první polovinu až dvě třetiny přednášky zřetelnému úvodu do problematiky a vysoce odbornou část si nechají na posledních několik minut.Tímto způsobem i začátečníci porozumějí porozumějí značné části přednášky a experti se přiučí některým ,,fajnovostem‘‘ či ,,novotám‘‘.Ze všeho nejdůležitější je,aby na konci přednášky nabyl každý dojmu,že řečník je autoritou v dané problematice,autoritou,která se však také dovede přizpůsobit každému posluchači.Velmi také oceňují řečníky, kteří v plném závěru shrnou klíčové body své přednášky, protože chtějí, aby si je posluchači zapamatovali. V takovém případě pak odcházím z přednášky s pocitem, že si z ní odnáším nejpodstatnější myšlenky, i když jsem třeba v jejím průběhu čas proklínal, protože jsem tomu nerozuměl.

Mnozí považují za strašný přečin, téměř kapitální zločin, když řečníci překročí svůj vymezený čas. Není neobvyklé, že předsedající sekce na konferenci je považován za přísného, když upozorní řečníka, že jeho čas vypršel. i při méně formálních zasedáních si řečník, který ignoruje předepsaný časový limit, rychle znepřátelí téměř každého posluchače. Proto nikdy nepřekračujte svůj vymezený čas. Bylo by to značně egoistické, a i když budou vaší posluchači dost zdvořilí a umožní vám pokračovat, uvědomí si vaši bezohlednost.

Jenomže jak můžete, řekněme během 10 minut, sdělit významné výsledky vaší práce, na které jste se potil více než dva roky? Buďte si jisti, že s tímto problémem zápasí všichni řečníci. Obecně platí, že prakticky jakékoli téma může být prezentováno po libovolně dlouhou dobu. Člověk je schopen, jeli třeba, vhustit historii světa do třiceti sekund, nebo naopak natáhnout pojednání o způsobech štípání blechy na několikaletý seriál každodenních přednášek.

Řečníci často mylně předpokládají, že ve velmi krátkém časovém limitu musejí především zdůrazňovat obecně známé věci a navíc ještě zbytečně okrášlovat poznámkami specifické záležitosti. Téměř vždy přednesete zajímavější a milejší řeč, jestliže spíš zúžíte než rozšíříte rozsah svých poznámek. Jestliže například máte přednášku v místním astronomickém klubu, je lepší třicet minut hovořit na téma prstence Saturnu než planety sluneční soustavy.

Ale jak se zachovat, potřebujete-li sdělit informace, které stojí za to a na něž byste potřeboval alespoň třicet minut, a přitom máte povolený limit jenom dvacet minut? Jediným přijatelným řešení je přehodnotit rozsah své přednášky.Co byste však neměl nikdy udělat je to,že se pokusíte vtěsnat svou řeč do vymezeného času tím způsobem,že budete mluvit značně rychle,že budete bleskurychle probírat fólie a šíleně rychle čmárat na tabuli.Před několika roky jsem navštívil kolokvium,během kterého řečník kandidoval na jisté postavení na fakultě.Během řeči svištěl přes více než 60 fólií.Nemohu si nyní už ani vzpomenout,o čem jeho řeč byla,ale snadno si vybavuji,jak jsem se tehdy cítil nabuzen a jak jsem si říkal,že už ho nechci nikdy vidět.A také jsem ho už nikdy neviděl.

Není na závadu v přednášce uvést nějaké rovnice,je však třeba mít na paměti několik jednoduchých pravidel.Za prvé,musíte si být absolutně jisti,že rovnice jsou na v přednášce nezbytné,a jestliže nejsou,raději je vypusťte.S rovnicemi je vaše řeč zpravidla méně srozumitelná,rovnice zpomalují tempo a mohou vést ke zmatku.Přeženu-li to,působí u posluchačů jistý odpor.Může být dokonce slyšet sténání z jejich řad,když řečník začne převádět fólie plné rovnic.Posluchači obzvláště opovrhují řečníky,kteří mají svoji přednášku doslova nabytou rovnicemi domnívající se chybně,že matematika dá jejich práci vědečtější nebo vážnější charakter.

Za druhé,pamatujte si,že cílem vaší řeči není přesvědčit posluchače o vaší znalosti algebry.Zřídkakdy je třeba posluchače protahovat krok za krokem derivacemi nebo řešením nějaké rovnice.Ti budou rádi předpokládat,že umíte uvedené rovnice řešit,takže zapomeňte na algebru a zaměřte se místo toho na předpoklady,které vedou k řešení této rovnice a na pečlivé vysvětlení vztahu řešení této rovnice k hlavnímu tématu vaší přednášky.

A konečně,mějte na paměti,že posluchači potřebují jistý čas ke strávení matematiky,tak jim to co možná nejvíce usnadněte.Obzvlášťě důležité je,abyste definovali všechny neobvyklé symboly a vyvarovali se těžkopádných notací.Měli byste vždy slovně popsat všechny rovnice,které ukazujete svým posluchačům.Např.když napíšete na tabuli rovnici, E=mc²měli byste říci něco v  tomto smyslu:,,A nyní vidíme,že energie E je rovna hmotě předmětu násobené čtvercem rychlosti světla.‘‘

Zpětný projektor se stal v posledním desetiletí pro přednášející důležitým vizuálním pomocníkem.Zkušení řečníci mají většinou jasný názor na optimální počet fólií pro danou přednášku – obvykle 3 až 6 pro desetiminutovou prezentaci,10 až 15 pro půlhodinovou řeč.I když se nemusíte striktně držet tohoto pravidla,měli byste však v praxi posluchačům umožnit,aby měli několik minut času na absorbování obsahu každé fólie.Měli byste tedy vyloučit nejen fólie, na kterých je pouze jedno nebo dvouřádková informace,ale hlavně takové,které jsou přehuštěny a posluchače tak zcela zahltí informacemi.

Před začátkem přednášky se poučte,kde se zapíná světlo projektoru,vyzkoušejte si fokusaci světla a světelné ukazovátko.Také si uvědomte,kde budete stát během přednášky,protože se často stává,že blokujete svým posluchačům část pohledu na projekci,stojíte-li vedle projektoru.Je-li tomu tak,pak si stoupněte vedle plátna a používejte ukazovátko.Dále se ujistěte,že máte stolek na odkládání svých fólií a poznámek,protože rozhodně nepůsobí dobrým dojmem,když pod paží,eventuálně mezi koleny držíte svoje papíry a fólie,a ve tmě s nimi takto manipulujete.

Nejste-li obvzvláště zkušeným řečníkem, je třeba,abyste si svoji řeč vyzkoušel třeba před svou třídou,před kolegy,před svou chotí nebo přítelem.Nestačí pouze si probírat svoje poznámky,protože nejste schopen se tak vžít do stresu,ve kterém se ocitáte před skutečným publikem.A nemluvíte-li nahlas,neodhalíte těžkosti přednesu cizí řečí,obtížnost vyjádření nějaké myšlenky nebo spletitost zdůvodňování,které se vám mohou později přihodit.S trochou praxe obvykle shledáte,že vaše řeč plyne hladce a že jste schopen ji rozvinout snadněji,než se zpočátku zdálo.Musíte však odolávat pokušení,abyste nehovořil příliš rychle jen proto,že se vám vaše slova zdají být už příliš familiární.

Doporučuji vám,abyste se vyvarovali doslovnému napsání své přednášky a pak jeímu čtení nebo recitování.Ačkoliv řečníci z nevědeckých oblastí svoje doslovně připravené články často čtou,ve vědeckých a technických kruzích se dává přednost prezentaci z patra.Používáte-li fólie,pak vám mohou především sloužit na poznámky jako vodítko vašich myšlenek nebo klíč k překladům z cizího jazyka.

To co si pro přednášení vyberete na sebe je samozřejmě vaše delikátní záležitost a já tady nechci vystupovat v roli vaší matky.Mějte však na paměti,že ostatní lidé si o vás udělají dojem částečně i podle toho,jak vypadáte.A tak moje rada směřuje především k tomu,abyste uvážili a uvědomili si,co může oblečení způsobit.Měli byste se přinejmenším vyvarovat toho,abyste vypadali tak,jako byste právě vylezli z postele nebo vyvrávorali z hotelového baru (i když je to třeba pravda).Abyste bezpečně zvládli tuto situaci,přistrojte se vkusně a vhodně.

Pokud jde o ženy,platí podobná pravidla: Snažte se nevypadat jako puťka,ale nestrojte se ani jako diblík.Nedoporučuje se to přehánět se šperky,které zdobí bohaté blůzy a šaty s volánky.Vyhněte se upnutému nebo jinak nápadnému oblečení a velmi vysokým podpatkům.Nejlépe uděláte,když vsadíte na konfekční pohodlné oblečení,sukni a blůzu nebo šaty.Oblečení má jistou moc,měla byste být oblečena tak,jako byste měla kolem krku nápis ,,Četla jsem knížku Šaty pro úspěch.”

Když konečně začnete přednášet,buďte si stále jisti,že neignorujete lidi,kteří vás sledují.Nezírejte jako pomatenec do prostoru nad jejich hlavami a nesoustřeďujte se na svoje fólie nebo na podlahu či na svoje boty nebo nějaký bod na stěně.Zkušený řečník si vyhlédne několik přátelských,sympatických tváří a naváže s nimi jakýsi kontakt,kdy se obrací od jednoho člověka k druhému a je si jist,že žádnou část místnosti neignoruje.Pokusíte-li se o to,shledáte,že terče vaší pozornosti se budou záhy příjemně usmívat,souhlasně přikyvovat a tak potvrzovat to,co říkáte.Tím poroste vaše sebejistota a také lépe vycítíte,zdali máte zpomalit nebo něco zopakovat.

Na konci přednášky jste obvykle požádáni zodpovědět otázky z fleku.Nezkušení řečníci mají většinou z tohoto momentu hrůzu.Zdá se jim totiž,že podstupují riziko,že budou tazateli ponižováni a zesměšňováni,že něco nevědí a že jejich práce bude snižována různými nařážkami.Téměř každý zná tuto úzkost (připomínající pocity,jaké míváme při sledování nějakého hororu),která se objeví,když například laureát Nobelovy ceny má obzvláštní potěšení,může-li během nějaké významné konference ztrapňovat mladší kolegy zničujícími kazatelskými komentáři.

Držte se věci a nevyužívejte odpovědí k tomu, abyste odbíhali k jiným příbuzným věcem. Protahovaná odpověď obvykle vypovídá o tom , že si nejste ve skutečnosti jisti sami se sebou. Dělá to na posluchače špatný dojem, obzvláště je-li to už ke konci sekce a oni jsou už “nadrženi”, aby se setkali se svými přáteli v místním baru.

Občas můžete narazit na rozzlobeného nebo agresivního tazatele. Ačkoli tato situace přináší úzkost, není opravdu třeba podléhat panice. Pamatujte si, že nikdo nemá rád předvádění se na veřejnosti, takže publikum bude instinktivně na vaší straně. Bez ohledu na to, jakou zlost momentálně cítíte musíte odolat pokušení odrážet útok ostrým odseknutím nebo úplným useknutím diskuse. A nikdy se nehádejte se svým tazatelem. Místo toho jednoduše řekněte něco jako “Lituji, zdá se, že máme na danou věc různý názor, a toto pravděpodobně není správné fórum pro takovouto debatu, ale bude mi potěšením prodiskutovat s vámi tuto záležitost soukromě”. Později pak bude dostatek času se třeba i vytratit.

A nakonec malá rada. Každý ví, že dobrý vtip nebo i dva mohou oživit vaši přednášku. Avšak pokud nejste od přírody humorný člověk, doporučil bych vám tento druh hovoru si odpustit. Malá anekdota, která může vyvolat záchvat smíchu nad džbánem piva večer před tím, může mít zcela jiný účinek na kamenné tváře, které vás sledují ve světle chladného rána. Na tom určitě něco je. Věřte mi.