Tento text si klade za úkol seznámit začínající "vědátory" s potenciálními nástrahami svázanými se snahou uveřejnit článek v odborném časopise.
Příspěvek je syntézou rad z knih [1] a [2] a vlastních zkušeností získaných studiem odborných časopisů s matematickou a fyzikální tematikou.
První kritérium výběru časopisu je jeho zaměření a šíře záběru. Těžko by jste například uveřejnili článek o magnetickém momentu neutrin v časopise Acta Biologica nebo článek o optických vlastnostech supratekutého helia v časopise Astrophysics Journal i když je fyzikální.
Druhým kritériem výběru časopisu bývají podmínky, za kterých je redakce ochotna váš příspěvek uveřejnit. Ty shrnujeme pod pojmem Pravidla časopisu.
Rozhodnete-li se uveřejnit svůj příspěvek v konkrétním časopise, nepsaně se tím zavazujete dodržovat jeho pravidla. Jejich nedodržení může a zpravidla vede k tomu, že je příspěvek redakcí zamítnut. Proto se vyplatí dát si trochu práce se zjištěním povinností, které po vás daný časopis požaduje a práv, které vám po otištění nabízí. Nejčastěji to jsou:
Povinnosti:Veškerá práva a povinnosti autorů, které daný časopis požaduje se lze dočíst na jeho internetovské stránce (pokud existuje), popř. v některém z jeho výtisků (uveřejňují se nejméně jednou ročně, zpravidla na konci čísla). Počet těchto pravidel bývá případ od případu jiný. Někdy jich bývá velmi mnoho (např. Physical Review D má cca 19 stran tištěného textu [3]) někdy zase po skromnu (General Relativity and Gravitation - 1 strana).
Po jejich přečtení se již můžete rozhodnout, zda jste ochotni akceptovat všechny pravidla. Pokud vám nevyhovují, poohlédněte se po časopise jiném, neboť redakce o svých pravidlech zásadně nesmlouvají!
Pravidla našeho Fyzikálního
semináře
Odkazy na některé odborné časopisy
Z názvu již vyplývá, že ručně psané či strojopisné články se vesměs nepřijímají. Základem je tedy článek v elektronické podobě. A nejen to, redakce lpí i na editoru ve kterém může být příspěvek napsán. Nepište proto v jiném editoru, jinak ztrácíte čas! Důvod tohoto požadavku je zřejmý, uvědomíme-li si, že redakce nemohou mít k dispozici všechny existující editory a že často na zpracování a spojování článků se používají dávkovací programy, které předpokládají jakousi minimální jednotnost.
Nejpoužívanější "editor" je sázecí program TeX (čti:tech) popř. jeho inteligentní nadstavby LaTeX či AMS-LaTeX. Dle některých odhadů se používá ve více než v 90% redakcí s matematickým či fyzikálním zaměřením. Když v roce 1982 Donald E. Knuth ze Stanfordské univerzity TeX vytvářel [4], jistě netušil, jak se jeho program uchytí. Podle vlastních slov jej vytvořil především proto, že tiskaři vnášeli do jeho příspěvků velmi mnoho chyb [5].
Mezi další používané editory patří program Word s podpůrným programem Equation od firmy Microsoft.
Pro zájemce o TeX/LaTeX/AMS-LaTeX doporučuji literaturu [4] až [9], případně pro pokročilé archivy TeXu [10] a [11].
Jazyk příspěvku se musí shodovat s jazykem v časopise užívaným. Pokud je časopis lokálního charakteru, bývá jazykem úřední jazyk té které lokality. Je-li však časopis určen velké části světa, užívá se zpravidla angličtina. Nutno podotknout, že ještě v nedávné minulosti byli některé časopisy vícejazyčné (např. Annalen der Physik, Liepzig - němčina a angličtina). Tento pololokální rys znemožňující některým čtenářům prostudovat celé vydání daného časopisu, se však z odborného čtiva postupně vytrácí.
Pokud budete psát příspěvek v cizím jazyce, měli byste tento jazyk přinejmenším velmi dobře ovládat. Sám jsem se s tím sice nesetkal, ale dle některých postgraduálních studentů z Masarykovy Univerzity v Brně, se i v odborné literatuře vyskytují hrubé gramatické chyby typu: "Charge electron be negative." namísto "Electron charge is negative."
Nejste-li v požadovaném jazyce příliš zběhlí, doporučuje se zkusit napsat článek vlastními silami a poté jej nechat zkontrolovat někým zkušeným, např. vlastním školitelem. A jakým způsobem jej máte napsat? Dle Journal of Bacteriology je nejlepší ta angličtina, která dává smysl při nejmenším počtu krátkých slov [1, str. 16].
Pro zájemce o praktické psaní a čtení odborných textů v angličtině doporučuji starší cvičebnice [12] až [15] a novější příručku [16].
Smysl typografických pravidel je v tom, že jejich důsledné dodržení umožňuje, aby celé vydání jednoho čísla bylo po typografické stránce homogenní. Myslím, že výstrahou mohou být například některé sborníky z konferencí z minulých desetiletí, kdy měl každý článek své vlastní písmo, okraje a mnoho dalších odlišností.
Pokud váš příspěvek obsahuje některá z těchto odstranitelných, tj. typografických "chyb", může si redakce naúčtovat částku za to, že jej ručně opravila, popřípadě je neopravovat a rovnou příspěvek zamítnout.
A teď dobrá zpráva: Pokud má redakce internetovské stránky, zpravidla nabízí i makra a vzorové články, v nichž jsou typografická pravidla již zabudována. Stačí pak tyto makra použít nebo ve vzorovém článku vyměnit text a o typografickou stránku je postaráno.
Titulek je jedna z nejdůležitějších částí článku, neboť je první věcí, které si čtenář všimne a dle níž se rozhodne, zda ho článek zajímá. Někdy je dokonce jediným vodítkem k obsahu článku (např. v seznamu všech uveřejněných článků v daném časopise za předchozí rok). Měl by proto být stručný, výstižný a neměl by obsahovat, s výjimkou všeobecně známých, žádné zkratky.
Za nepodařené názvy příspěvků považuji z hlediska| stručnosti: | Nowe knížky wo pocžtech na Cifrý a na lyny, przytom niektere welmi užytecžne regule a exempla mintze rozlycžne podle biehu kupeckého, kratze a užytecžnie sebrána. [17] |
| výstižnosti: | K teorii rozpadu elementárních částic, lze-li příspěvek pojmenovat přesněji Dvouneutrinové rozpady mionu [18] |
| zkratek: | GRB: astrofyzikální záhada století namísto Zábleskové zdroje záření gamma: astrofyzikální záhada století [19] |
Pro autorství všech článků se pokuste používat jednotnou formu vašeho jména a zásadně bez titulů. Toto doporučení se týká především těch, kdo mají více křestních jmen. Nedodržení tohoto jednoduchého pravidla často vede k tomu, že ten který autor je v autorském katalogu veden pod všemi tvary, které kdy užil a nalezení všech jeho příspěvků bývá zdlouhavé.
Takový Stephen William Hawking by pak mohl být vyhledáván v autorském katalogu pod jmény: Stephen William Hawking, Stephen Hawking, William Hawking, S. W. Hawking, S. Hawking, W. Hawking a nemuluvě i o všech tvarech, kdy příjmení předchází křestním jménům. Samotné Hawking by pak vyhledalo všechny autory tohoto příjmení. Takže nic příjemného.
Kromě jmen autorů se uvádějí i adresy institucí, v rámci nichž daný autor na obsahu článku pracoval. Pokud je tedy autor např. na stáži, bude u jeho jména adresa univerzity hostující, nikoli domácí.
Máte-li e-mailovou adresu, neváhejte ji zařadit do příspěvku. Měl-li by někdo chuť zahájit s vámi o vašem příspěvku diskusi, uvítá především elektronické dopisování, neboť konvenční pošta bývá velmi pomalá, píšete-li kupříkladu na druhý konec světa.
2.4.3. AbstraktPokud se čtenář rozhodne na základě názvu příspěvku dozvědět se něco o jeho obsahu, bude číst nejprve tzv. abstrakt. Abstrakt je tedy ta část článku, v níž by jste měli stručnou formou seznámit čtenáře s tím, čeho jste v článku dosáhli, či o čem vlastně ten váš příspěvek je. Přípravě abstraktu proto věnujte dostatečnou pozornost, neboť právě na jeho základě se čtenář rozhodne, zda mu váš příspěvek stojí za přečtení celý či nikoli.
Doporučuje se, aby byl abstrakt co nejkratší a neobsahoval žádné odkazy.
2.4.4. Klíčová slovaSeznam klíčových slov bývá povinný jen v některých časopisech. Pokud však povinný je, měl by obsahovat pouze ta klíčová slova (témata), jichž se článek bezprostředně dotýká a neměl by být delší než 6 klíčových slov. Stojí zmínku, že místo klíčových slov se někdy používá číslování podle tematických schémat (např. PACS - Physics and Astronomy Classification Scheme), nikdy však obojí.
Příklad viz [20]:
| Keywords: | Physics of black holes, Numerical relativity, Post Newtonian approximation, Theory of gravitational waves |
| PACS numbers: | 04.70.-s, 04.25.Dm, 04.25.Nx, 04.30.-w |
Úvodem sdělujete čtenářům odrazový můstek, z něhož váš příspěvek vychází. Měl by tedy obsahovat odkazy na již publikované výsledky, z nichž jste vycházeli. Úvod je vhodné zakončit otázkou-hypotézou, jejíž zodpovězění by mělo být předmětem článku.
2.4.6. Materiály a metodyV této sekci svého příspěvku stanovte všechny předpoklady a omezení, které jste ve svém výzkumu uvažovali. Je-li váš příspěvek o pokusu, uvěďte zde popis aparatury, popis podmínek experimentu, včetně různých vylepšení, které jste uskutečnili a které by mohli mít vliv na získané hodnoty. Pokud se jedná o matematický text, měli by zde být uvedeny úplné důkazy všech zavedených vět. Jinými slovy tento oddíl by měl být natolik precizní, aby bylo možné váš výzkum reprodukovat a ověřit získané výsledky.
2.4.7. VýsledkyTato část, jak její název napovídá, shrnuje všechny základní výsledky, kterých bylo vámi dosaženo.
2.4.8. DiskuseOddíl diskuse by měl obsahovat konfrontaci vámi získaných výsledků s tím, co se uvádí v literatuře. Za důležité se považuje především upozornit na rozpory vašeho modelu s experimentem, které mohou být hybnou silou k tomu, aby se model nadále vylepšoval (tj. zahrnoval další dosud nezahrnuté jevy), popř. byl nahrazen modelem jiným. V diskusi by se měla také objevit vaše interpretace výsledků, myslíte-li si, že je jí zapotřebí.
2.4.9. PoděkováníPoděkování do příspěvku zařaďte v případě, že
Vypracování seznamu literatury nebývá, především mladšími autory, věnována dostatečná pozornost. Článek s neúplným nebo nesprávným seznamem literatury, nejen že porušuje autorský zákon, ale i zpochybňuje věrohodnost vlastních výsledků. Proto se vypracováním tzv. references zabývejme podrobněji.
První čeho si všímejte je, zda se používá citování vancouverské (dle pořadí výskytu v textu) nebo harvardské (abecední). Dále pak v jakém pořadí, jakým písmem se píší jednotlivé složky (např. autor, název, atd.) a jaké se používají interpunkční znaménka mezi složkami odkazu.
Přehled základních druhů odkazů:
Z jednotlivých ukázek citace je patrné, co všechno si musíte poznamenat, budete-li se na daný zdroj informace chtít někdy odkazovat. Navíc některé časopisy požadují např. i číslo vydání knihy, ISBN (International Standart Book Number), jméno editora knihy, ap. Proto doporučuji, vytvářejte si seznam literatury průběžně např. již ve svém vědeckém deníku. Krom toho je vhodné zapisovat si pro osobní potřeby i místo, kde jste k danému materiálu přišli. Někdy bývá velmi obtížné dohledat, "v které že knihovně jsem to vlastně četl", obzvláště je-li to neobvyklá publikace.
Pokud redakci posíláte článek poprvé, potom by jste jí měli zaslat:
Pravděpodobně nejdůležitější pravidlo po přijetí vašeho příspěvku, je akceptování autorského práva. Odborný časopis si zpravidla nárokuje autorská práva na několik let ode dne vydání článku. Takže ani vy nejste oprávněni kopírovat si libovolně svůj vlastní článek. K rozšiřování vlastního článku jsou určeny tzv. separátní výtisky nebo též reprinty, které vám redakce zdarma zašle. Jejich počet bývá v každém časopise jiný. Řádově však 5 až 50. Pokud máte zájem o další separáty, musíte si je objednat a samozřejmě za ně také zaplatit.
Získání cizího publikovaného článku je možné:
| [1] | Z. Šesták, Jak psát a přednášet o vědě, Academia, Praha (2000) |
| [2] | V. Dvořáková-Janů, Jak psát diplomovou práci, Credit, Praha (1999) |
| [3] | A. Waldron, P. Judd, V. Miller, Physical Review Style and Notation Guide (1993) http://publish.aps.org/STYLE/ms.html |
| [4] | J. Rybička, LaTeX pro začátečníky, Konvoj, Praha (1995) 8 |
| [5] | P. Olšák, TeXbook naruby, Konvoj, Praha (1997) |
| [6] | H. J. Greenberg, A Simplified Introduction to LaTeX (1999) |
| [7] | G. Grätzer, Math into LaTeX - an introduction to LaTeX and AMS-LaTeX, Birkhäuser, Boston (1996) |
| [8] | L. Lamport, LaTeX - A document preparation system, Addison-Wesley, Reading, Massachusetts (1994) |
| [9] | D. E. Knuth, The TeXbook, Addison-Wesley, Reading, Massachusetts (1994) |
| [10] | ftp://ftp.dante.de |
| [11] | ftp://ftp.tex.ac.uk |
| [12] | G. C. Thornley, Easier Scientific English Practice, Longman, London (1972) |
| [13] | G. C. Thornley, Scientific English Practice, Longmans, London (1969) |
| [14] | J. P. B. Allen, H. G. Widdowson, English in Physical Science, Oxford University Press, London (1974) |
| [15] | V. Mach, Úvod do četby anglických odborných textů, skriptum MFF UK, SPN, Praha (1981) |
| [16] | J. Trzeciak, Writing Mathematical Papers in English, Gdansk, Teachers' Press, Gdansk (1993) |
| [17] | J. Škrášek, Z. Tichý, Základy aplikované matematiky III, SNTL, Praha (1990) 768 |
| [18] | P. Herczeg, Čs. čas. fyz. 50 (2000) 288 |
| [19] | R. Hudec, Čs. čas. fyz. 48 (1998) 3 |
| [20] | A. M. Abrahams, G. B. Cook, Phys. Rev. D 50 (1994) 2364 |