PROCEEDING:

VELKÉ DETEKČNÍ SYSTÉMY VE FYZICE ČÁSTIC

Asi nejbouřlivěji se rozvíjející se partií fyziky je v současné době fyzika částic. Současná fyzika částic se orientuje na doplnění některých parametrů a neúplností standartního modelu - ten spolu s kvantovou chromodynamikou vytváří dobrou představu o vývoji vesmíru a jeho stavbě.

V praxi se však jedná o hledání těžkých částic, jejichž klidové energie se pohybují v řádu GeV a jejichž rozměry v řádech 10-18 - 10-19 metru - ( jen pro srovnání poloměr atomu je asi 1 angstrém - tj. 10-10 metru ). Z tohoto důvodu se staví stále větší a větší urychlovače částic, schopné dosáhnout v místě interakce energií v řádech několika TeV.

V současné době byla již postavena řada urychlovačů, připomeňme alespoň :

- urychlovač TEVATRON ve Fermiho národní laboratoři v USA

( srážky proton - antiproton o energii 1,8 TeV)

- urychlovač HERA v Hamburku ( srážky elektron - positron E = 820 GeV)

- a urychlovač LEP v Cernu (srážky elektron - positron E = 180 Gev)

na témže místě se vsak v současnosti staví gigantický urychlovač LHC

( srážky proton - proton E = 14 TeV a srážky urychlených jader olova

E = 1150 TeV).

V těchto urychlovačích lze navodit extrémní tlaky a teploty, které ve vesmíru panovaly nedlouho po jeho vzniku - a tak alespoň malinko poodhalit roušku tajemství. S gigantickým urychlovačem LHC by se to možná mohlo podařit. Pomocí tohoto urychlovače můžeme dokonce navodit stavy v nichž se vesmír nacházel pouhých 10-43 vteřiny po svém vzniku a posunout tak pouhé dohady do vědecké roviny. To je však ještě stále hudba velmi vzdálené budoucnosti.

Uvidíme, zda se to podaří !?

Zdeněk Vyoral