Katolická církev měla v otázce ochrany před bleskem celkem jasno. Je to posel boží trestající lidstvo a proti božímu zásahu není dovoleno se bránit. Proto je milým historickým paradoxem, že první(druhý)vynálezce hromosvodu Prokop Diviš, konstruktér povětrnostního stroje v Příměticích, byl knězem. A druhého (prvního) Benjamina Franklina napadla myšlenka na hrm. právě při pozorování, kterak blesk udeřil do kostelní věže (přeskočil na drát zvonku a byl sveden do země). Předtím spolu s Gassendim, Daribardem atd. objasnil elektrickou podstatu blesku a koncem osmnáctého století vznikla první verze dnes už klasického Franklinova hromosvodu,která se rychle rozšířila.

A jak se od té doby pokročilo? První snahy o vylepšení se objevily koncem devatenáctého století, kdy se kvůli korozi začaly pozlacovat hroty na konci jímače. Skutečné inovace ale dočkaly až ve století dvacátém s rozvojem tzv. aktivních hromosvodů, tedy hrm. s lepší konstrukcí jímacího zařízení ESE (early streamer emission), které účinněji chrání okolní prostor před přímými údery blesku. Jímač tohoto zařízení by měl vyslat brzký vstřícný výboj-streamer- tak, aby se setkal dříve s vůdčím výbojem-leader- a vytvořil tak vodivou dráhu pro kanál hlavního bleskového výboje.

Prvním pokusem byly tzv. radioaktivní hrm (radioaktivní izotopy vytvářejí okolo hrotu ionizovanou oblast, která měla usnadnit vznik vstřícného výboje). Do módy přišly díky ceně v šedesátých letech a popularitě se těšily do zjištění, že v bouřce vinnou prostorového náboje selhávají a ze střech pozvolna mizí radioaktivní hroty. Některé státy jejich používání donce zakázaly. V osmdesátých letech se začalo s výrobou tzv. PDA hromosvodů (hrm se zařízením k zapálení jiskry). Špičky jejich jímačů sbírají energii zvýšeného elektrického pole během bouřky, která napájí el. obvod v dolní části jímače, který generuje vysokonapěťové impulsy, které ionizují okolí hrotu středové jímací tyče. Vstřícný výboj tedy vystupuje až o desítky nanosekund dříve, ale není prokázano, že by se i dříve dokázal spojit s dolů sestupujícím výbojem (spíše naopak-v srovnávacích testech je úspěšnější klasický Franklinův).

Toliko o technickém pokroku v ochraně před normálním bleskem (škarohlídi tvrdí, že veškeré novinky v této oblasti fungují nanejvýš stejně spolehlivě jako starý dobrý Franklinův). Kulový pro nás zůstává stále záhadou, tam nezbývá než zkusit třeba některou lidovou metodu zažehnání nebezpečí praktikovanou předky. Nejspíš zapálení hromniček, neboť kdysi nejrozšířenější zvonění je u nás od dob Josefa II zakázáno.

Langrová Táňa